Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

 

---
      

                                              

        Autor: Jaroslav Pachner                                   

 

 

HRUŠOVANY:

 

Obec Hrušovany leží 11 km jihovýchodně od Chomutova na hraně údolí Hutné. Vsí procházela stará cesta spojující Chomutov se Žatcem. Krajinným rázem se blíží charakteru Žatecka. Výstavbou císařské silnice v 18.století , vedoucí přes Vysočany, dostaly se Hrušovany mimo hlavní komunikační tah. Katastr Hrušovan představuje rozlohu 446 ha.

 

Obec Hrušovany se dnes skládá ze tří částí – Hrušovan , Lažan a zaniklé části Vysočany, která byla v posledních letech oživena.

 

 Český název Hrušovany byl nahrazován německým  Hruschowan.  První písemná zmínka je známá z roku 1209. Byl užíván i název  „ Hrušova“.V roce 1847 pak je uváděno jméno  Hrušowany ves (217 obyvatel, 46 domů) tři vsi v majetku královského města Chomautow. K 1.1.1992 obec Hrušovany se sídlem Obecního úřadu, část Lažany a dříve i Vysočany.

 

          V roce 1991 měly Hrušovany a Lažany 227 obyvatel a z toho samotné Hrušovany 161 obyvatel .    Ke dni  1.březnu 2001 měla  celá obec Hrušovany 250 obyvatel.

 

          Nejstarší zpráva o Hrušovanech zřejmě pochází z listiny z roku 1209, týkající se oseckého kláštera. Zde se objevují jako svědkové Broeda a jeho syn Thirsech de Grussowan.

 

          V roce 1266 jsou Hrušovany připomínány jako sídlo Štěpána . Roku 1337 je známá zpráva o jiném Štěpánovi z Hrušovan. Ve 14.století tu již stojí farní kostel . Podací právo k němu  měl v roce 1380 Bořita ze Pšovek. Pak roku 1387 byl patronem kostela ještě Litolt z Moravěvsi.  Dalším držitelem podacího práva byl pak v roce 1404 Albert z Mor.  V roce 1415 byl pravděpodobně majitelem obce „Heysso de Kozel“. Po roce 1516 je uváděn jako majitel obce Jiří Oppeln ( pravděpodobně Appel z Fictumu na Šumburku). V 16.století získali ves páni z Veitmile na Chomutově.  Roku 1573 drží ves Václav z Lobkovic. Od Lobkoviců kupuje Hrušovany Jiří z Hochhauzu v roce 1602. Jan Mikuláš přichází o ves konfiskací v době pobělohorské roku 1623. Hrušovany jsou pak prodány Floriánovi Jetřichovi ze Žďáru ( Florián Dionys ze Žďáru).  V letech 1624 až 1631 byl hejtmanem obce Johan Hrasky a 1650 až 1651 Christof Körner. Koupi dvorů byli jako svědkové přítomni rychtáři okolních vesnic. V roce 1653 byly založeny nové pozemkové ( gruntovní) knihy pro vsi Hrušovany a Denetice. V obci převládala rostlinná výroba – pěstování pšenice, žita, řepy, chmele, zeleniny a ovoce, která byla doplněna chovem skotu,ovcí a vepřů. Od roku 1655 patřila ves rodu Nigronů  z Ryzempachu.  K datu 16.srpna 1656 je v obci 11 sedláků a jeden chalupník. Hrušovany jsou popisovány takto: „ Tato ves stavení má dobrý, rolí pšeničný, luk v mírnosti, dobytkem a dědinami nejlépe stojí, od Chomutova leží 1 míli,majitel Tomáš Nekrony.“ Roku 1669 byla ke statku Hrušovany připojena ves Denetice.  Na počátku 18.století přenechal majitel panství polnosti poplužního dvora za obilní daň hrušovanským a denetickým sedlákům. V berní rule je v obci uváděn 1 učitel, 1 mlynář v nájmu na panském mlýně o jednom kole na nestálé vodě. Bylo tu tehdy 17 selských dvorců a 8 nádeníků, bydlících v panské poustce. Roku 1739 prodal další majitel panství, hrabě z Klebelsberka, obec Hrušovany královskému městu Chomutovu. Kostel byl obnoven v roce 1687. Od 17.století byl pouze filiálním. Fara tu byla znovu zřízena roku 1806.

          

         Kostel v Hrušovanech, zasvěcený svatému Bartoloměji, stál na terase uprostřed svažité návsi mezi dvěma rybníky.  První farář tu byl doložen již  roku 1384. V roce 1395 byl zdejší farář pověřen introdukcí nového faráře ve Stranné. V roce 1411 přislíbil kanovník pražské metropole Jaxo Gino kostelu v Hrušovanech a zdejšímu faráři Nikolausovi Biskupeczovi ( Mikuláš Biskupec) na dobu 4 let placení daně 1 kopy českých grošů. Dne 8.února 1415 přikázala paní Anna , manželka pana Heyssiho z Kozel , kostelu v Hrušovanech jednu kopu českých grošů z mlýna ve Voděradech. Na přelomu 16. a 17.století působil při kostele v Hrušovanech protestantský pastor. Až do roku 1661 tu nebyla fara. Farář v Březně působil mimo Březno ve Stranné a Hrušovanech. Od roku 1653 je vedena při kostele svatého Bartoloměje matrika vedená ale z počátku v Březně a pak ve Stranné do doby znovuzřízení fary. V roce 1655 dal postavit novou kostelní věž majitel panství Thomas Nikolaus Negroni von Riesenbach. Po prodeji panství přešel patronát kostela v Hrušovanech roku 1739 na královské město Chomutov. Když byl roku 1745 nově jmenovanému faráři ve Stranné Scheunerovi v listině o investituře přiřčen kostel v Hrušovanech jenom jako filiální, protestoval chomutovský magistrát na obranu svých patronátních práv. Urtica uvádí  k roku 1770 pozemkové vlastnictví v Hrušovanech tak, že jedna třetina patří vrchnosti, kostelu a faráři ve Stranné, jímž tehdy byl Josef Christián Hütter.  Střední zvon kostela byl ulit v roce 1772 a v tomto  roce by opraven i hlavní oltář. V roce 1789 byla na věž kostela nasazena makovice s křížem. Teprve dvorským dekretem ze 14.června 1805 bylo povoleno znovuzřízení fary v Hrušovanech. Majetek kostela byl roku 1863 vykázán ve výši 12 730 zlatých, s nadačním fondem 789 zlatých a s ročními příjmy pro kostel 895 zlatých.  V kostele svatého Bartoloměje byly tři oltáře. Hlavní byl zasvěcen svatému Bartoloměji, vedlejší byl mariánský a anenský. Na místo obrazu svatého Bartoloměje od malíře Fahrenschana byl dán nový obraz od chomutovského malíře Johana Sternfelse. Starý obraz byl umístěn ve farním dvoře. Dvě oltářní menzy pocházely dle účtů z let 1702 a 1757. V hrušovanském kostele byla hrobka rodu Negroniů von  Riesenbach. Při otevření hrobky v 19.století tu byly tři velké a dvě dětské rakve. Varhany kostela byly postaveny v roce 1769 varhanářem Ignazem Schmidtem za částku 500 zlatých. Nové varhany pak postavil roku 1898 varhanář Schiffner z Prahy za 1440 zlatých.  Na kostelní věži byly tři zvony. Velký pocházel z roku 1791 a byl ulit v Jáchymově. Střední zvon byl darován 1772 – Wenzelem Adalbertem von Klebesberg. Třetí, nejmenší zvon, byl ulit 1751 zvonařem Johanem Georgem Kühnerem.

 

          V roce 1797 byla zřízena při kostele expozitura, kterou obsazoval klášter v Oseku.

          Okolo kostela byl až do 19.století hřbitov. U hřbitovní zdi byla osazena v roce 1714 socha svatého Rocha  a roku 1882 pomník  císaře  Josefa II.

           Kostel svatého Bartoloměje byl jednolodní ukončený půlkruhově uzavřeným presbyteriem. Na severu byla přistavěna hranolová věž s podvěžní sakristií. Nad vchodem do kostela byla umístěna rokajová kartuše se znakem města Chomutova

a s pískovcovými  sochami svatého Václava a svatého Jana Nepomuckého v nikách. Průčelí zakončoval trojúhelný štít , který byl doplněn sochou Panny Marie v nice. Hranolová věž kostela byla hladká, osvětlená  střílnovými okénky a ukončena barokní bání s lucernou z 18.století. Zařízení interiéru kostela pocházelo z 18.století.

          V roce 1964 došlo k upuštění od památkové ochrany objektu kostela. Dle záznamu památkové péče z roku 1966 došlo ke zřícení klenby. Do konce roku 1966 byl kostel zlikvidován a na jeho místě zřízena parková úprava.

 

 

          Bývalá tvrz a pak zámek, býval od roku 1806 označován již jen jako kostelní dvůr. V roce 1698 byl zámek popisován takto: „Skládá se ze starého bytu a nové budovy s panským pokojem, kanceláří a čeledníkem.“ Dále tu byla zmínka o jezdecké maštali, kůlně a obydlí zámeckého zahradníka. K roku 1703 se hovoří o pokoji ve věži a v roce 1738 se píše o „ pěkně stavěném zámku“. V roce 1834 byly sníženy  zámecké věže a sneseno druhé patro zámku. K západnímu průčelí byly tehdy přistavěny další hospodářské budovy dvora. Po roce 1945 sloužil dvůr výhradně hospodářským účelům a chátral tak, že byl objekt zámku  v roce 1966 zbořen.

              Panské sídlo zámeckého typu v Hrušovanech vzniklo pravděpodobně až okolo roku 1602 za Jiříka  Hochhauzára  z Hochhauzu. Obytná budova měla rozměr 22 na 10 metrů. V jihovýchodním a severozápadním nároží měla dvě válcové věže.  Mezi nimi měl být segmentově zaklenutý portál. Tvrz byla třípodlažní a byla kryta sedlovou střechou s vysokými štíty.

           

                  Hrušovany byly významnou součástí majetku královského města Chomutova. Tato důležitost je doložena archivními dokumenty zahrnutými do fondu města Chomutova. Hospodaření  bylo  sledováno i podrobnými mapami  s evidencí pozemků s označením účelu a objektů ve vlastní vsi. Mapy ze 70.let 18.století tak dosti podrobně mapují situaci v obci. Je zde patrná celá řada objektů, které zmizeli za demolic po roce 1966. Rozlehlý zámecký dvůr se zámeckou budovou, se dvěma kruhovými věžemi v nárožích, stával západně od kostela svatého Bartoloměje, který byl obklopen hřbitovní zdí, ze které na jihu vystupuje půlkruhová bašta. Tento detail nám ukazuje možnost, že šlo o opevněný kostel, jak bylo na přelomu 15.a 16.století v tomto kraji obvyklé. O možnosti existence opevněného kostela svědčí i popis kostelní věže,

v jejíchž  silných stěnách  měly být  proraženy střílny.

 

         K roku 1746 je zaznamenán velký požár Hrušovan , který vznikl při oslavě „slavnosti svatého Víta“. Morová nákaza obec postihla roku 1680.

         Budova fary byla postavena roku 1832 a její stavba stála tehdy 4 122 zlatých.

V roce 1833 dostal farář do nájmu zámeckou zahradu.

 

          Ke dni 20.srpnu 1813 je zaznamenáno, že na zdejší faře přenocoval ruský car Alexandr I., když se svou armádou táhl směrem na Lipsko.

 

         V roce 1817 byla v blízkosti Hrušovan postavena jezdecká škola pro vojenskou kavalerii. Kříže na polích u obce byly zřízeny nákladem Franze a Josefa Patiga v roce 1829. V letech 1830 ( 24.května) a 1831( 2.května) postihla pole u Hrušovan zničující krupobití. Roku 1838 musela obec přispět na stavbu kasáren hulánů v Postoloprtech částkou 650 zlatých. Ve válce s Prusy roku 1866 byly Hrušovany navštíveny pruským vojskem, které vybíralo kontribuce – 18. a 19. srpna 1866 tu bylo 422 mužů s 18 důstojníky z 2.eskadrony 1.regimentu zeměbrany husarů a z 1.batalionu 1.vestfálského regimentu zeměbrany č.13. Kontribucí muselo být opatřeno krmení pro 121 koní proti náhradě 51 zlatých 30 krejcarů.

 

                    Na konci 19.století obec Hrušovany zahrnovala území 446 ha se 60 popisnými čísly a 300 německými katolickými obyvateli. Pošta tehdy byla v Hořeticích a četnická stanice v Březně. Zdravotní obvod pro obec byl v Údlicích. Pro případ požáru sloužily dva rybníky a studna s vynikající pitnou vodou. Obyvatelé se tehdy zabývali výhradně zemědělstvím. Nejlépe se tu dařilo pšenici, ječmenu, řepě, chmelu, zelenině a ovoci. Výnos z prodeje  ovoce na obecních sadech kryl všechny obecní poplatky. Těžba uhlí v okolí Hrušovan byla ukončena již ve 30.létech 19.století. Krátce tu v první polovině 19.století existovaly cihelny.

        Na konci 19.století platba daní z Hrušovan představovala částku 4 400 zlatých. Rozpočet obce činil 840 zlatých a z toho 10% obecních poplatků.

 

        Škola byla postavena v roce 1840 za částku 2 000 zlatých, věnovaných chomutovskou městskou obcí, která měla nad školou patronátní právo.   Starší škola byla ale v obci již před tím, neboť  již v roce 1761 je v Hrušovanech zmíněn školmistr. Ke škole patřily také pozemky o výměře 8 strychů, určené ke krytí školních výdajů.

 

                  Prvním starostou po reformě v polovině 19.století byl Clemens Neuber. Po něm následoval v letech 1870 až 1873 Josef Bergner, 1873 až 1879 Norbert Meder, 1879 až 1882 Eduard Göttl, 1882 až 1885 Karl Mühlsiegel,  1885 až 1892 starosta Eduard Göttl, 1892 až 1900 Heinrich Meder. V obci na přelomu 19. a 20.století působil „ Vysazovací a okrašlovací spolek“ založený v roce 1890, jehož předsedou byl Eduard Göttl. V této době byli v Hrušovanech tito živnostníci – 1 truhlář, 1 krejčí, 1 kovář, 2 tesaři, 2 zedníci, 2 hostince a 1 kupec. V okolí Hrušovan se od druhé poloviny 19.století rozvíjely cihelny . Ještě na počátku 19.století  byla zahájena i těžba uhlí na okrajích výchozů uhelné sloje.

 

       V letech 1905 až 1945 působil v Hrušovanech Spořitelní a úvěrní spolek.

 

       Hrušovany byly od roku 1945 sídlem národního výboru. V roce 1960 byly k MNV Hrušovany přičleněny samostatné obce Lažany a Vysočany jako osady. Tento stav je zachován do dnešních dnů, kdy obecní úřad v Hrušovanech spravuje část obce  Lažany a zaniklou část Vysočany. V Hrušovanech působil od 50.let Sokol, Svaz Cikánů- Romů  a MS Hubertus. Z činnosti Místního národního výboru je zachováno množství dokladů z let 1972 až 1980 k základní škole, mateřské škole,  činnosti kulturní, zdravotní komise a komise péče o mládež. V Hrušovanech probíhala výstavba rodinných domků, bytovky a prodejny smíšeného zboží. Naproti tomu došlo v 60.letech k řadě demolic, které ochodily vesnici o nenávratné hodnoty. Jde  především o kostel ležící v centru návsi a budovu zámku, který byl jednou z nejzajímavějších staveb ze souboru panských sídel z přelomu 16.a 17.století.   V 50. a 60.létech působilo v Hrušovanech jednotné zemědělské družstvo. Jednotné zemědělské družstvo 9.květen – Hrušovany vzniklo sloučením JZD Hrušovany a JZD Lažany- Vysočany. Hrušovanské družstvo  vzniklo schválením ONV Chomutov 8.12.1950. V roce 1954 hospodařilo družstvo na 357,61 hektarech zemědělské půdy, z toho 347,15 ha orné půdy. V družstvu pracovala jedna skupina rostlinné a jedna živočišné výroby. Odměna za jednu jednotku RJ činila 14,-korun. Ke sloučení družstev došlo v roce 1960.

 

 

               V Hrušovanech vnikla v 70.letech 20.století také nová budova kasáren s přilehlými bytovkami. K datu 1.ledna 2000 armáda České republiky  objekty opustila. O areál kasáren projevila zájem Vězeňská služba. Záměr zřízení věznice v opuštěných armádních objektech však nebyl realizován a obec tak přišla o možnost zřízení 100 nových pracovních míst. Celý armádní areál tak v současné době chátrá bez využití. Pro případné pracovníky nového zařízení má obec připravené pozemky pro výstavbu nových rodinných domů i potřebný rozsah služeb v obci.

 

Hrušovany – vývoj počtu obyvatel a domů :

 

               1850       1869      1880     1890      1900     1910      1921      1930      1939      1947    1961    1970      1991

 

 

obyvatel   184         260        278       254       258       277        244          240       244        207      159      166        161

 

domů                         51          55         57         54         58          55            59          59         47                    36

       

 

LAŽANY :  

 

          Lažany leží 10 km jihovýchodně od Chomutova v blízkosti silnice Chomutov – Praha, na kterou jsou napojeny krátkou odbočkou. Ves je vystavěna na plochém  hřebeni mezi zářezy údolí říček  Chomutovky a Hutné.

 

Český název Lažany  byl nahrazován německým  Losan. První písemná zmínka o vsi pochází z roku 1209. V roce  1847 je uváděn český název  Lažany a  německý  Loosan.Ves měla 196 obyvatel a 46 domů. Byla součástí  stateku Škrle v majetku kláštera v Oseku. Byly užívány také názvy – Lassan, Losen, Loschan, Ložan.

 

         V roce 1991 měly Lažany 66 obyvatel.

 

         Ves Lažany je připomínána jako majetek oseckého kláštera již roku 1209 a znovu potvrzeného roku 1341. V roce 1343 tu byl rychtář a pozemky v obci dány poddaným do dědičného nájmu.  Je zachována listina o přikoupení pole v Lažanech  od Blaha z Hořetic a Ješka, faráře Hořetického  ve  prospěch  kláštera oseckého. Obchodní ujednání provedl  opat Jan v roce 1364. Roku 1436 zastavil císař Zikmund vesnice Lažany, Škrli, Vysočany a Zálezly Hanušovi, zvanému Horniger.  Klášter v Oseku se uvázal ke svému majetku opět v roce 1525. V roce 1580 přešly Lažany do rukou císaře a potom pražského biskupa. Teprve v roce 1626 získal  klášter v Oseku plně nazpět svůj historický majetek. Klášterní panství Škrle zahrnovalo Lažany jako jednu z mnoha vesnic. Záměr rozvoje Škrle do významu městského tržního centra panství nepodpořilo ani povýšení vsi králem Janem Lucemburským na město.  Větší význam měly nakonec Vysočany, ležící na trase císařské silnice. Lažany  zůstaly v držení kláštera Oseckého po celou dobu své historie až do správní reformy roku 1850.

 

         Když byl v roce 1651 pořízen na základě patentu královských místodržících ze 16.11.1650 soupis obyvatelstva kraje žateckého na základě příslušnosti ke katolické víře, žilo v Lažanech  38 obyvatel. Do tohoto počtu nebyly ale  zařazeny nejmenší děti. Jedná se tedy o soupis obyvatel nad 12 let věku. Všichni vesničané  se již tehdy hlásili ke katolické víře. V berní rule jsou Lažany uvedeny jako součást statku Škrle v držení preláta cisterciáckého řádu v Oseku. Statek Škrle zahrnoval obce Škrle,Zálezly, Vysočany, Lažany, Hošnice, Bylany a Vtelno. V Lažanech tehdy bylo 12 hospodářů,  jeden obecní pastýř a dva nádeníci. Je zde v poznámce uvedeno, že poddaní prodávají přebytky obilí v místě formanům. Tato poznámka je dokladem o provozu na silnici procházející v blízkosti obce. V roce 1656 je obec Lažany popisována takto: „ Tato ves stavení má dobrý, rolí pšeničný, luk žádných, leží v pěkným rovným položení míli od města Žatce a města Chomutova, dědinami a dobytkem dobře stojí a omastky do týchž měst donášejí a prodávají.“ Bylo tu tehdy 10 sedláků a dva chalupníci. Největší statky patřily sedlákům Matěji Muškovi   a Kateřině Weyhich.

        V Lažanech jsou zachovány do dnešních dnů malé špejchary opatřené střílnovými okénky. Tyto stavby svědčí o významné zděné zástavbě v obci, jejíž vznik můžeme klást již do 16.století.

 

 

        Na polích mezi Lažany a Vysočanami je údajně pohřbeno množství bojovníků z doby třicetileté války. Ke dni 7.červenci 1665 je zaznamenáno velké krupobití, které zničilo všechno obilí. Roku 1742 tábořilo u Lažan saské vojsko. Tehdy 14 vojáků a 16 místních obyvatel zemřelo na horečku, spolu s místním duchovním páterem Eustachiem Janke.

        Obecní domky byly prodány a to v roce 1707 dům č.p. 13 , který koupil Jan Terschk za 27 kop a roce 1731 byl prodán druhý domek Friedrichovi Schubertovi za 22 zlatých. V obci byla kaple svatého Jana, postavená roku 1818 a vybavena zvonem s vyobrazením Spasitele a erbem dárce. Protože v roce 1838 přispěla obec Lažany na stavbu kasáren v Postoloprtech, byla osvobozena od stálého ubytování vojska v mírové době.  V letech 1868 až 1881 žil v domě č.p. 8 v Lažanech Dr.phil. Michaelis z Torgau, který byl členem Ovocnářského a zahradnického spolku královské saské společnosti a byl  autorem ovocnářské učebnice pro obecné a měšťanské školy.

 

        V okolí Lažan byly osazeny sochy  z roku 1806 od Havla Musche, socha Marie a Anny z roku 1820 od Josefa  Oswalda a další dvě sochy z let 1829 a 1842. Roku 1870 byly nalezeny v tak zvané „ zatuchlé zemi“pohřby s množstvím bronzových zlomků a keramiky. Většinu nálezů si vzal do své sbírky Dr. Martius z Málkova.

 

        Na konci 19.století měla obec 20 domů se 130 německými katolickými obyvateli. Území obce zahrnovalo 314 ha, z nich 229 ha tvořila pole a 5 ha ovocné zahrady, 3 ha pastviny, 1 ha neplodné půdy. Nejdůležitějším zdrojem obživy bylo zemědělství. Pěstovalo se zde hodně jetele a kukuřice. Dále se zde dařilo okurkám, chmelu, řepě a zelenině.  V obci bylo 20 koní, 130 kusů skotu. Ze živností byl v obci 1 kovář a 1 švec. Lažany patřily ke kostelu a škole ve Vysočanech, k poště a železniční stanici v Hořeticích.

 

 

        V roce 1945 byly Lažany v seznamu obcí v zemích českých zaznamenány jako sídlo národního výboru. Shodný stav byl pak uveden ke dni 1.července 1952, kde je zapsán jako sídlo MNV I.kategorie se sídlem matričního obvodu v obci Březno

u Chomutova. Tento stav trval i v době správního rozdělení ke dni 1.1.1955. Změna ve správě obce nastala v roce 1960, kdy podle správního rozdělení ke dni 1.července byly Lažany jako osada přičleněny k obci Hrušovany. Tento stav byl zachován až do dnešních dnů.

       V Lažanech působilo od roku 1950 jednotné zemědělské družstvo- JZD Lažany-Vysočany, které bylo sloučeno do JZD 9.květen Hrušovany v průběhu roku 1960.

 

Počet obyvatel a domů v Lažanech:

 

                   1850     1869      1880     1890      1900    1910      1921     1930      1939     1947     1961    1970    1991

 

 

obyvatel       113       124        148       124       111       136       115        125          99         83      101        86        66

 

domů                           18          19         19         19         25         24          19                       16                    21

 

VYSOČANY :

 

              Vysočany ležely 11 km jihovýchodně od Chomutova na staré císařské silnici, kterou v určité úpravě sleduje dnešní komunikace I./7, spojující  Prahu s Chomutovem a vedoucí  dále na Chemnitz. Katastr obce zahrnoval rozlohu 495 ha. Osídlení původně leželo nad hlubokým údolím, které je dnes zcela zarovnáno již částečně rekultivovaným složištěm popílku Tušimické  elektrárny.

 

              Vysočany (německy  Wysočan, Wischezahn) , první písemná zmínka pochází z roku  1209. K roku 1847 je uváděn název  Wysočany, něm. Wischezahn, 180 obyvatel, 39 domů, statek Škrle v majetku kláštera Osek. 1850 Vysočany, 1890 Visočany, pak Vysočany, k 1.1.1963 připojeny k Hrušovanům, 1.4.1980 zanikají jako osada. Byl užíván také název Vysočan, Wichnitz, Wissoczan,Wissotschan. 

 

              Vysočany jsou připomínány v majetku Oseckého kláštera již roku 1209. Stálo zde však i vladycké sídlo.  –V roce 1239 je znám vladyka  Trojan z Vysočan.  Sídlo tu bylo i ve 14. století. Již ve 14.století tu je potvrzena existence farního kostela v roce 1341.  V roce 1358 tu sídlili Diviš a Venclík bratři z Vysočan. O podací právo  ke kostelu se dělili v letech 1352 až 1415 opatvé s vladyky  nejdříve ze Všehrd a posléze z Hořence.  Roku 1431 se ves dostala do moci  husitů.  V roce 1436 propůjčil císař Zikmund Škrle a Vysočany Hanušovi Honingerovi. Tento majetek byl plně vrácen klášteru v Oseku až v roce 1626. Od roku 1436 byla tedy ves připojena k panství  Škrle, s nímž  patřila až do roku 1850 k majetku  kláštera v Oseku. Berní rula k roku 1654 uvádí ve Vysočanech 12 sedláků, 3 chalupníky a 1 sedláka, který podléhal statku Velemyšleves.  Roku 1728 pozval cisterciácký opat do vsi stavitele Octavia Broggia, který pak pracoval celých 10 let na projektu a realizaci barokního kostela svatého Václava , přestavbě hřbitovního gotického kostela a fary. Plastiku svatého Václava pro vysočanskou náves zhotovil Edmund Jan Richter v roce 1729 a sochu svatého Jana Nepomuckého provedl František Antonín Kuen v roce 1713. Škola vznikla ve Vysočanech již v 17.století. K roku 1685 je zde již uváděn učitel. Do této školy chodily děti ze Škrle, Lažan, Zálezel i z Voděrad. Nová školní budova byla postavena v roce 1859. V roce 1813 byli v obci shromažďováni  ranění vojáci, kteří byli dále transportováni do vojenského špitálu v Chomutově. I v době války  prusko rakouské v roce 1866 se dostaly Vysočany do středu dění. Vojáci tehdy zanesli do vsi choleru, na kterou zemřelo 38 obyvatel. Od roku 1850 byly Vysočany samostatnou obcí. K 1.1.1887 přeřazeny z okresu Žatec pod okres Chomutov. Již roku 1883 bylo provedeno veřejné osvětlení obce. Na konci 19.století bylo ve vsi pekařství, 2 řeznictví, 2 hostince, 2 obchody s ovocem, 2 obchody s potravinami, kovárna, krejčovství, 3 zedníci, 2 ševci, 2 stolaři a 2 tesaři. K roku 1921 žilo ve Vysočanech 6 Čechů jako menšina mezi 263 Němci.

 

 

Vývoj počtu obyvatel Vysočan:

 

                  1850    1869    1880      1890      1900    1910      1921    1930     1939    1947     1950      1961      1970

 

obyvatel      213      271      267        275       279       273        269     266        275      189       157        152        129

 

domů                         39        40          42         58         62          62       67                                   57                        24

 

 

 

 

                      V roce 1964 došlo k demolici hřbitovního kostela svatého Martina s hodnotnou  zvonicí, která tvořila dominantu obce nad hlubokým údolím. Do roku 1966 byly do kostela svatého Václava přenášeny plastiky ze zátopové oblasti Nechranické přehrady. V polovině 70.let 20.století byly pak plastiky znovu přemístěny do Strupčic a i dalších obcí.   Od 70.let 20.století byly zahájeny přípravy na výstavbu složiště popílku elektrárenského popílku v údolí pod obcí. K 1.1.1980 obec zanikla. Domy byly zbořeny a z vesnice zůstalo pouze torzo  s kostelem svatého Václava a zříceninou fary s hospodářskými budovami. Od roku 1992 nastal obrat, kdy byla realizována obřadní síň s krematoriem ( 1995)  a byla opravena fara spolu s kostelem svatého Václava do roku 2000.  Zároveň byla zahájena rekultivace  složiště popílku. Pro využití rekultivované plochy byla zpracována variantní studie na zřízení velkého golfového hřiště. Obnova areálu ve Vysočanech spolu s výstavbou krematoria byla největší investiční akcí obce Hrušovany v 90.létech 20.století.

 

Nemovité kulturní památky evidované státní památkovou péčí:

 

  1. – socha svatého Rocha v Hrušovanech  , evidenční číslo 5-503
  2. –kostel svatého Václava ve Vysočanech s areálem

-kostel svatého Václava, evidenční číslo   5 – 877/1

-fara, evidenční číslo   5 – 877/2

-boží muka  , evidenční číslo  5 – 877/3

  1. –socha svatého Jana Nepomuckého ve Vysočanech , evidenční číslo 5-879

 

 

 

 

 

          ostatní památky  bez evidence :

 

  1. – pomník Hanse Kudlicha s bustou na hranolovém podstavci od H.Bertla

         z roku 1925

  1. – mariánský sloup ve Vysočanech  z roku 1795
  2. – brána statku v Lažanech se sochou svatého Jana Nepomuckého v nice
  3. – špejchar statku v Lažanech na návsi s pískovcovými ostěními okének
  4. – kříž na sloupu při cestě od Lažan do Hrušovan
  5. – brána statku v Lažanech se znakem oseckého opatství
  6. – boží muka na sloupku v Hrušovanech z roku 1675
  7. – špejchar zámeckého dvora v Hrušovanech

 

 

 

zaniklé památky: 

a/  zámek v Hrušovanech – tvrz, zámek, budova statku

b/  kostel svatého Bartoloměje v Hrušovanech

c/  výklenková kaplička s pískovcovým sousoším sv. Anny Samotřetí

d/  hřbitovní kostel   hranolovou věží  ve Vysočanech –

     - stavba z 15. až 16. století přestavěna O. Broggiem v letech 1734-38

 

LITERATURA  K DĚJINÁM  HRUŠOVAN :

 

Berní rula – Kraj Žatecký  I.-, II. Praha 1950

Bílek J., Jagl L., Urban J. : Dějiny hornictví na Chomutovsku, Chomutov 1976

Heimatkunde des Bezirkes Komotau-    Volkskunde 1928 – 1933

Heimatkunde des Bezirkes Komotau  -      1898

Markéta Laurenčíková,Jan Gaža – Zaniklé kostely na Chomutovsku po 1945-2001

Profous A. : Místní jména  v Čechách I. – IV. Praha 1954 – 1960

Schaller J. : Topographie des Königreichs Bömen VII.-Saaser Kreis, Prag 1787

Sommer J. G. – Das Königreichs Böhmen  Statistisch – Topographisch-XVI. 1833

Sedláček August- Hrady,zámky,tvrze Království čekého ,XIV., 1936

Soupis poddaných podle víry 1651-kraj Žatecký  – Stát.ústřední archiv 1997

Lorber  J. – Zeměpisná vlastní jména Chomutovska a Kadaňska – I., Chom. 1994

Památky ,příroda, život, OM Chomutov, ročníky 1969 – 2001

Úlovec Jiří  -  Zaniklé hrady,zámky a tvrze Čech, LIBRI  2001

Tereziánský katastr český I.-IV., Praha 1977 - 1982